Ono staré známé spojení je oblíbeným předvolebním sloganem mnoha lídrů politických stran a protože žiju ve městě, kde v paneláku musí bydlet aspoň půlka jeho obyvatel, mám dost šancí tenhle proces pozorovat zblízka. O jeho plusech a mínusech ale víc až někdy jindy. Pro dnešek pár obrázků.
Nudný šedý beton z doby Husákovy (Jak vypadal tehdy?) je často barevně namalovaný, aby získal glanc novoty a veselosti. Trvanlivost toho dojmu se prokáže za několik let. Musím ale přiznat, že mi použité motivy ani barvy často nejsou po chuti. Oblíbená žlutohnědá se střídá s výrazně zelenou, nelogické plochy barev mi nepůsobí žádné vizuální potěšení. Přijde mi, že když už se peníze do obnovy fasád investují, není důvod nad tou věcí ještě trochu nepřemýšlet. A pak je taky možnost dát prostor (ne přímo na každé ploše, ale aspoň na několika, třeba těch městských) uměleckému vyjádření mladých, starších, základních uměleckých škol,...
A teď pár obrázků. Začínám těmi, co mi se mi líbí, skoro bych v nich chtěla bydlet. Jsou barevné, ale umírněné, elegantní, podle mě z nich vyzařuje lehkost. Většinou pochází ze sídlišť kolem pražské Hostivaře.
 |
| Detail předchozí fotky. Všimněte si, že i sloupce balkonů mají různou barevnost. |
Do škatulky číslo dva - nelíbí se mi, ale nemám chuť kvůli nim spáchat sebevraždu - zařazuji většinu ostatních zvnějšku zrekonstruovaných paneláků. Fotky nemám, možná přidám časem, ale myslím, že je každý zná sám.
A pak je tu jedna třešinka z dortu. Připravte se prosím...
A na závěr pokus o inspiraci - umělecky využité plochy ze srbského Bělehradu.
